logo

Úvodník tištěného Makeup Magazinu 2 – 2015

Ať si každý nosí co chce.

Nedávno jsem slyšel v rozhlase glosu Jana Rosáka na téma odívaní. Řekl: „módní policie nám říká, že bychom neměli nosit ponožky do sandálů“. A stejně jako mnoho glosátorů tohoto tématu dochází postupně ke třem závěrům: Zaprvé, ať každý nosí co chce. Zadruhé, kdo vlastně určuje, co bychom měli a neměli nosit? A zatřetí, že všichni ti lidé, co nám říkají, co bychom nosit měli a neměli, jsou vlastně divní a usurpují naší svobodu. Například již zmiňovaný Jan Rosák má ovšem na dvojce také pořad „Slovo nad zlato,“ kde v podstatě dělá naprosto to samé, co stylisté s módou, jen s českým jazykem. Pojďme tedy malinko parafrázovat. Ať si každý mluví jak chce. Ať si každý píše jak chce, na co gramatiku a pravidla? Ať si každý jí čím chce, co s příborem? Na každém kroku, v časopisech i na internetu, najdeme pohoršující se lidi nad používáním slovního spojení „aby jsme“. Je nespisovné a v češtině nedává smysl. Jistě, souhlasím, stejně jako nedává smysl nosit ponožky v sandálech. Jenže u lingvistů nemá nikdo dojem, že někomu upírají svobo

Nahled-titul-mm-2-15du dělat si věci po svém, tak, jak to cítí. Proč tedy stylistům je to tak často vyčítáno? Měli bychom tedy používat „abychom“? A nebo aplikovat pravidlo, ať si každý píše jak chce, podle svých osobních preferencí a chuti? Stejná malichernost pak je rozlišování měkkého a tvrdého i a používání interpunkce. Nebo ne? Psaný text jistě pochopíme i bez zachování gramatických pravidel a současně nad drobnostmi přimhouříme oči. Na druhou stranu, pravidla dávají smysl, pokud se nestaneme jejich otroky ale uživateli. Mají hodnotu nejen pro snazší pochopení smyslu, ale zcela zjevně mají i hodnotu estetickou. A tak je to i se stylem a s módou. Takže, ať si každý nosí co chce, ať každý píše a mluví jak chce, ať každý jí čím chce, protože příbor taky není nic než jen pravidlo. A kde jsou ti lidé, co rozhodli, že mám jíst vidličkou a nožem? Ani v jedné oblasti není porušení pravidel zločinem. Ničím, za co je potřeba někoho odsuzovat a nebo jím pohrdat. Ale když oblékání přidáme vkus a eleganci, ba dokonce smysl a logiku, vypadá lépe. Když píšeme bez gramatických chyb, vypadá to lépe. Když jíme příborem nebo hůlkami, podle toho, co se hodí k typu jídla, vypadá to lépe. A také to vychází ze zvyku a životní filozofie, stejně jako móda. Buďme tolerantní, ale nebuďme lhostejní. Vkus se musí tříbit a buďme rádi, že se mimo svou odbornost můžeme přiučit od dalších odborníků pro jiné oblasti. Lingvista pohrdající stylistou je stějně směšný jako stylista pohrdající lingvistou. Rady od stylistů by neměly být vnímány jako nucení k něčemu, a pokud ano, tak ne s větším znechucením, než nucení k osvojení si kde psát měkké a tvrdé i. Ani v jednom není ani problém ani ostuda nechat si poradit. Časopisy mají jazykové korektory. Šatníky mají svoje stylisty a poradce. Nesoudím nikoho podle toho, co má na sobě, ale jeho styl o něm mnohé vypoví. Slyšet toto poselství ještě neznamená soud nebo odsudek. Vážím si mnoha lidí, jejichž styl není dokonalý. Stejně tak si vážím lidí, co nevědí kde napsat jaké i. Ale současně věřím, že stylisté se musí vyjadřovat ke stylu a stále doufat, že alespoň některé uši budou naslouchat a dostanou se dále než za fázi potlačení. Protože fráze „ať si každý nosí co chce“ není bojem za svobodu, jak by se mohlo zdát, ale je prostě úhybným manévrem říkající spíše „ať to hlavně nemusím řešit“. Svobodu nosit co chceme totiž všichni naštěstí máme. Nám stylistům jde jen o to, inspirovat, abychom to všichni dělali hezky a lépe.

 

Petr Lukeš

 



Napsat komentář

YOU MAY LIKE

nahled_MM

Makeup z titulní strany

Pin Up Girl Makeup